Přehledně vysvětlujeme mýty o inkluzi

O inkluzi, či společném vzdělávání, panuje mezi širokou a někdy i odbornou veřejností celá řada mýtů a omylů. Ať už vznikly nezáměrně, či záměrně, velmi komplikují jakoukoli diskusi o implementaci současné legislativy i o praktickém zavádění inkluzivního vzdělávání. Přinášíme proto jejich co nejúplnější seznam a vysvětlení.

Prezentace Mýty a omyly o inkluzi ve veřejném prostoru

                          

Odpovědi na nejčastější dotazy

Jak je to s možností dělit práci AP na tzv. přímou a nepřímou pedagogickou činnost? Potřebujeme, aby asistentka pedagoga chystala pracovní materiály a pomůcky pro výuku dcery a podílela se na vyhodnocování vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu, případně se i sama dále vzdělávala. Ředitelka školy i krajský úřad však tvrdí, že to možné není, protože má pro asistenci přidělen z loňského léta od krajského úřadu peníze pouze na úvazek 25 hodin týdně. To stačí přesně na dobu vyučování.

 


Pracovní záležitosti asistenta pedagoga se řídí stejnými právními předpisy jako pracovní záležitosti ostatních pedagogických pracovníků. Podíl PPČ a NPČ proto určuje nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímých činností pedagogických pracovníků. To v příloze v bodě 14 určuje počet hodin přímé pedagogické činnosti na 20 až 40. Tato změna je platná od 1. září 2016 a odstraňuje nerovnost v chápání práce asistenta. Asistent pedagoga (AP) je totiž pedagogický pracovník stejně jako učitelé. Proto je jeho pracovní úvazek dělen na přímou a nepřímou pedagogickou činnost (PPČ a NPČ).
 
Na rozdíl od učitelů má však asistent určení PPČ velmi volné (20 do 40 hodin týdně při celém pracovním úvazku), tedy od poloviny až po celý úvazek. Je přirozené, že obecně je nejvyšší potřeba práce asistenta ve třídě při vyučování, to je přímá pedagogická činnost. Proto pokud má dítě přiznáno podpůrné opatření AP s odůvodněním, že má být asistent přítomen buď po celou dobu výuky nebo jen v některých hodinách, pak je škola jako zaměstnavatel asistenta povinna toto respektovat a z přiznané velikosti podpůrného opatření (tj. velikosti pracovního úvazku) stanovit PPČ, která odpovídá počtu vyučovacích hodin s přiznanou podporou. Zbylá část pak tvoří NPČ, kdy asistent vykonává práci potřebnou pro vzdělávací proces kokrétního dítěte. Je tedy na řediteli školy jako zaměstnavateli, aby současně správně určil podíl PPČ podle rozhodnutí PPP/SPC a k tomu stanovil asistentovi náplň práce i pro nepřímou pedagogickou činnost. V případě, že není potřeba, aby asistent využíval celou dobu NPČ, může být jeho celkový úvazek nižší a nevyužité finanční prostředky podléhají standardnímu režimu dotace, tedy doložení využití.
 
Je samozřejmě možné, že pokud velikost pracovního úvazku asistenta dcery de facto určil ještě krajský úřad před začátkem tohoto školního roku, pak je zpravidla velikost úvazku asistenta nižší než počet potřebných hodin, který určilo školské poradenské zařízení (PPP/SPC). Od září 2016 však už žádný úřad přiznání asistence “neschvaluje" a školy mají dostávat na platy asistentů takové množství peněz, které odpovídá rozhodnutí PPP/SPC.  
 
Ve Vašem případě tedy obecně platí, že pokud dceři SPC/PPP přiznalo asistenta na celou dobu výuky, pak škola musí při stanovení náplně práce asistenta respektovat určenou dobu podpory a na NPČ už nezbývá žádná část pracovního úvazku. Pokud však má dcera přiznanou asistenci jen na část vyučování, pak je možné počet zbývajících hodin využít pro NPČ. V prvním případě pak můžete Vy jako zákonný zástupce i škola požádat PPP/SPC o zvýšení míry podpory asistenta tak, aby bylo možné stanovit i NPČ asistentovi. Pokud však PPP/SPC shledá, že NPČ asistenta není v případě dcery potřebná, pak podpůrné opatření asistent pedagoga ponechá v takové velikosti, která je podle PPP/SPC dostačující. Proti takovému rozhodnutí se můžete odvolat (zahájit revizi) nejen Vy, ale i škola, protože té se bude v případě dcery lépe dokládat potřeba NPČ asistenta.



 

zavřít

Jsem rodič handicapovaného dítěte a v ŠPZ mi řekli, že dcera bude mít nově nárok jen na 10 hodin týdně na asistenta pedagoga v družině, protože “spadne” do 3. stupně podpory. V našem případě je to nedostatečné, dcera navštěvuje už letos družinu i ráno před vyučováním a odpoledne je v ní do 15:30 hod. Ráno i odpoledne má asistenta. Také mi v ŠPZ řekli, že je to nově podle přílohy k vyhlášce č. 27/2016 Sb. Můžete mi prosím sdělit, jestli je to skutečně tak? 


Uvedená informace je obecně správná, protože obsahuje pouze údaje obsažené ve vyhlášce. Je to však jen obecná informace o velikosti pracovního úvazku asistenta pedagoga (AP), která odpovídá 3. stupni podpory AP. Jde jen o popis každého stupně podpory a druhu podpůrného opatření, o nic více. Tato obecná informace proto nemůže platit pro konkrétní dítě bez posouzení všech okolností u dítěte, které potřebuje nastavit podpůrná opatření. Pokud by však došlo v podstatě k automatickému určení podpory jen podle popisu ve vyhlášce, pak to neodpovídá ani vyhlášce č. 27/2016 Sb., ani školskému zákonu, protože podle školského zákona se nezařazují do stupňů podpory děti, ale dětem se přiznávají podpůrná opatření, u nich se ještě určuje i stupeň - velikost podpory. 

Správný postup pro určení velikosti podpory AP má být následující: 
- Pracovník ŠPZ se seznámí s veškerými informacemi o dítěti, které lze zajistit. 
- Na základě toho si pracovník ŠPZ může udělat předběžnou představu o předpokládané podpoře a o tom, na co se zaměří při jejím určení, protože předpoklad rozsahu asistenta je dán v příloze vyhlášky pro jednotlivé stupně, ne pro jednotlivé děti. 
- Pracovník ŠPZ v žádném případě nezařazuje do stupně předpokládané podpory dítě, ale zkoumá a určuje potřebu konkrétní podpory a její stupeň pro dítě. 
- To je ten podstatný rozdíl mezi informací o velikosti pracovního uvazku AP v konkrétním stupni podpory a mezi určením velikosti podpory konkrétnímu dítěti. 
- Pokud pracovník ŠPZ zjistí, že předpokládaná velikost podpory dítěti vyhovuje, ponechává orientační podporu i jako individuální. 
- Pokud však pracovník ŠPZ zjistí, že předpokládaná velikost podpory dítěti nevyhovuje, zkoumá individuální potřebu konkrétního dítěte, může ubírat i přidávat mezi stupni u každého podpůrného opatření přesně podle prozkoumaných a zjištěných potřeb dítěte. 
- Pracovník ŠPZ je omezen jen tím, jestli konkrétní podpora v daném stupni existuje. 
- Např. dítěti nestačí typicky AP ve 3. stupni do 0,75 úvazku (30 hod) a 0,25 uvazku (10 hod) na výuku i družinu, pak je potřeba posuzovat, zda toto vyřeší 4. stupeň podpory AP pro družinu či výuku, nebo jiná struktura složení AP a případně dalšího učitele ve 3. stupni podpory. 
- Ostatní druhy podpory může mít dítě přirozeně různě velké, protože to jsou podpůrná opatření pro toto konkrétní jedno dítě. 

Z pohledu práce AP: je to pedagogický pracovník, který může mít na rozdíl od učitele přímou pedagogickou činnost (PPČ) až 40 hod týdně, tj. bez nepřímé ped. činnosti (NPČ) 
- Ke stanovení velikosti úvazku AP včetně družiny se u každého dítěte dochází individuálně právě podle zjištěné potřeby podpory. 
- Pokud má mít dítě AP na celou dobu pobytu ve škole (výuka+družina), pak se spočítají hodiny výuky a potřebná doba pobytu v družině. 
- Jinak proto bude vypadat velikost podpory pro dítě, které má školu velmi blízko bydliště a nenavštěvuje ranní družinu, jinak bude vypadat pro to samé dítě, pokud se přestěhuje na odlehlé místo, bude muset navštěvovat ranní i odpolední družinu např. do 16:00 i déle. V tomto případě bude potřeba dítěti přiznat i podporu dalším pedagogickým pracovníkem na dobu výuky - např. další učitel do 0,5 úvazku, či nastavit odlišnou velikost podpory (stupeň) pro družinu. 

Pokud si vše shrneme, pak platí, že nelze předem říci, jakou přesně velikost podpory dostane konkrétní dítě pro konkrétní účel - např. pro pobyt v družině. Naopak je třeba trvat na tom, aby byla dítěti nastavena podpora podle jeho skutečných potřeb a v jeho konkrétní situaci, nikoli podle orientačního předpokladu. Informace o poskytnuté podpoře, které sděluje pracovník ŠPZ bez odborného posouzení jen “orientačně”, nejsou a nemohou být informací o podpoře, která bude dítěti nakonec přiznaná. 

 

zavřít

Kategodie: Rozsah AP pro děti s MP stupen lehké ve 3. stupni od 1. září 2016
 
V SPC mi řekli, že dcera už nemůže dostat pro příští školní rok AP na celou dobu výuky, ale jen na 0,75 úvazku. Je to pravda, co s tím mám dělat?

 
 

Tvrzení SPC je pouhou obecnou informací o rozsahu podpory ve 3. stupni, nikoli výsledkem individuálního posouzení potřeb dcery. Pokud pracovníci SPC shledají, že Vaše dcera potřebuje AP na celou dobu výuky a až dosud tak shledávali a AP na celou dobu výuky i doporučovali, pak mohou využít rozsahu podpory z vyššího stupně, který umožňuje úvazek AP v rozsahu 1,0. Toto umožňuje přímo školský zákon, který říká, že pokud by konkrétní PO, tedy AP nebylo v daném stupni dostatečné, může SPC použít toto PO z vyššího stupně. Požádejte tedy asi nejlépe v SPC o úpravu doporučení, odůvodnit jej by nemělo být pro pracovníky SPC problém, když tento rosah dopopručovali i v minulosti.
 
 

zavřít

Chtěla bych se zeptat, půjde od září doporučit a zafinancovat jako podpůrné opatření další pedagog do třídy /tzn. tandem ve třídě/ místo asistenta pedagoga? Např. speciálního pedagoga a je to něčím limitované? Samozřejmě pokud by to doporučilo nějaké poradenské zařízení.

 

Vážená paní,
 
reaguji na Váš FB dotaz ohledně možnosti mít podle nového systému vzdělávání dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami ve třídě dalšího pedagoga jako podpůrné opatření.
 
Rozdělení podpůrných opatření podle stupně podpory, jejich jednotlivé druhy a rozsah poskytování jsou obsaženy v příloze k vyhlášce č. 27/2016 Sb. (zde ke stažení ve formátu PDF). Ta zná v případě 3. stupně podpory podpůrné opatření (dále jen PO) další pedagogický pracovník ve třídě za podmínky, že jsou v konkrétní třídě alespoň 4 děti s SVP ve 3. stupni a nepostačuje podpora asistentem pedagoga. Pak je možné využít i toto PO, ovšem pouze v rozsahu 0,5 pedagogického úvazku - to by mělo odpovídat asi 11 hodinám vyučování.
 
Je patrné, že právě proto, že jde o podpůrné opatření, nejde o párovou/tandemovou výuku v pravém smyslu slova. Párová výuka neslouží a ani nemůže sloužit k vyrovnávání handicapů jednotlivých dětí. Stručně lze rozdíly mezi párovou výukou a podpůrným opatřením shrnout následovně:
párová výuka: podpůrné opatření
plošná podpora  : individuálně zaměřená podpora
krátkodobé potřeby děti : SVP dítěte / dětí
několik modelů spolupráce : neměnnost druhu PO při jeho poskytování 
sledování více cílů a jejich proměnlivost :  cíl - kompenzace znevýhodnění
 
V případě zájmu o další druhy PO se, prosím, snažte, nejdříve najít konkrétní PO v příloze vyhlášky.
 
 

zavřít

Dobrý den, 

 
obracím se na Vás s prosbou o radu:  
 
Dceři byla diagnostikována krátce po nástupu do mateřské školy celiakie. Ve školní jídelně MŠ  mi bylo sděleno, že po novelizaci vyhlášky bezlepkovou dietu nevaří. Nejsou ochotni přistoupit ani na to, aby dcera, v případě, že bude přirozeně bezlepkové hlavní jídlo  (např. pečené kuře a vařený brambor), odebrala pouze toto hlavní jídlo. Je třeba přinášet do školky jak obě svačiny, tak kompletní oběd (ideálně polévku, hlavní jídlo - podrobné tomu co mají ostatní děti, salát) apod. Přiznám se, že jsem byla tímto postojem hodně překvapená. A při plném úvazku, dojíždění do práce a velké rodině je toto v podstatě nereálné. Navíc se tak značně komplikuje už tak složitá situace - dcera (3 roky) se musí učit jíst jen něco, nejíst řadu věcí, které má ráda. Současně se učí fungovat v kolektivu, ze kterého je ale díky stravě vyloučená. V tomto kontextu považuji jakékoliv nařízení, jehož praktickým důsledkem je vyloučení ze školního stravování, za diskriminační. 
 
Dělala jsem krátký průzkum mezi školními jídelnami v okolí místa bydliště a zajistila jsem, že odmítaný postoj k přípravě bezlepkové stravy zaujaly v podstatě všechny jídelny. Některé jsou vstřícnější a vaří dietu "na černo".  Nejsem v oblasti bezlepkové diety úplným nováčkem, syn (18 let) je na dietě od 2 let, nikdy jsem se však s takto zásadně odmítavým postojem ve školní jídelně nesetkala. A to za dobu, kdy je na dietě, prošel celkem 3 jídelny. Nyní si však připadám jako v době před 15 lety, kdy byla ochota, ale i tak stravování syna ve školní jídelně připomínalo trochu pionýrské osídlování Ameriky.
S ohledem na stoupající počet dětí s celiakií (myslím tedy těch, které dietu skutečně potřebují, nikoliv proto, že by jí vyžadovali rodiče jako součást stravovacích návyků rodiny), mi uvedená novela i postoj školních jídelen připadá skutečně mimo realitu. 
 
Po jejím zavedení, zdá s, e řada (ne-li většina) školních jídelen ztratila zájem vyjít rodičům vstříc a přestaly bezlepkovou dietu připravovat. Tato skutečnost se okrajově objevila v mediích (iDnes), nicméně žádný zásadní obrat tato medializace nepřinesla. Na vaši stránkách jsem k problematice objevila zajímavý text, chtěla bych však vědět z jaké je doby a je-li z jara, zda se do situace nějak promítl dopad zmíněné novely. 
 
Ráda bych tedy věděla: 
a) jakou zkušenost máte s aplikací uvedeného nařízení vy? Myslíte si stejně jako já, že je možné ho rozporovat jako v konečném důsledku za diskriminační? (I když nepochybuji ani v nejmenším o dobrých úmyslech toho, kdo novelu připravoval). 
b) v případě, že jde o chybný výklad ze strany ŠJ, nebylo by dobré je nějak podpořit? (to mě napadlo, když mi vedoucí ŠJ říkala, že by musela zaměstnat nutričního terapeuta - podle mých informací, stačí když tento odborník jednorázově posoudí receptury a technologie a dále už je na ŠJ jak s recepturami pracuje, nutriční terapeut je třeba pouze při změně). 
c) v případě, že jde o chybné nařízení, je možné uvažovat o nějakém postupu  a společném lobování ve věci úpravy podmínek, které nařizuje novela?  (Např. nařizuje oddělené nádobí pro přípravu bezlepkové strany, což asi není třeba. Tady mi přijde, že autor novely se snaží být papežštější než papež). V případě, že ano, můžete mi sdělit jaké konkrétní kroky zvažujete? Mohu být v této věci nějak nápomocna? 
d) Je něco co byste nám  doporučili jako rodičům? Na koho se máme obrátit? Nebo opravdu není jiné cesty než nosit do školky kompletní jídlo v krabičkách, což mimochodem mi nepřijde jako úplně bezrizikové - přece jen ohřívá se jídlo z předchozího dne). 
 
Obrátila jsem se dnes s dotazem také na Sdružení celiaků ČR  a na Sdružení pro bezlepkovou dietu, zda oni plánují společný postup, který by upozornil (rozporoval) na aplikaci novely vyhlášky o školním stravování, o jejich stanovisku vás budu ráda informovat. 


 

Vážená paní,

K Vašemu dotazu ohledně možnosti dietního stravování ve školních zařízeních bych ráda uvedla následující informace a doplnění:

Stejnou zkušenost, jakou jste udělala vy se stravováním dcery v MŠ má od počátku září 2015 každý rodič, jehož dítě má jakékoli dietní omezení a současně se děti ve školách a školkách až doposud stravovaly. Pro upřesnění dodávám, že nejde jen o děti celiaky, ale např. i o alergiky či děti s metabolickými vadami, nejen tedy o děti s autoimunními poruchami vůči lepku. Jde tak nejen statisticky o daleko početnější skupinu dětí, v níž jsou děti celiaci jen jednou z malých částí. 

Situace před 1. zářím 2015 byla ovlivněna tím, že žádný právní předpis neupravoval, jak mají jídelny/kychyně MŠ a ZŠ postupovat, pokud stravu pro děti s dietoligickým omezením připravují. Vše bylo závislé na lidském přístupu a domluvě mezi rodiči a školními jídelnami a školkami. Většina jídelen a školek dietní stravu nepřipravovala a byla ochotna v případě obědů zajišťovat jen ohřev donesené stravy, či přípravu svačin z donesených surovin. Ta naprostá menšina jídelen a školek, které vycházely rodičům vstříc, také postupovaly různě. Nejčastěji jídelny/školky připravovaly stravu bez dalšího, tj. bez požadavku na zajištění surovin pro jednotlivé druhy diet pouhým vypuštením suroviny, která obsahuje problematickou látku, přes využití donesených surovin k přípravě stravy, až ke zvýšené uhradě za stravné z důvodu tzv. víceprací při přípravě stravy, popř. i v různých kombinacích všech uvedených možností.

Šlo tak, bohužel, o naprosto nejednotnou praxi vůči stravovacím potřebám dětí, které mají objektivně zdravotní omezení ve stravování.

Situace se od 1. září 2015 v důsledku změny tzv. stravovací vyhlášky (107/2005 Sb.) opět, bohužel, nezlepšila, ale formálně i fakticky zhoršila. Na jedné straně vyhláška formálně nově deklaruje možnost přípravy dietní stravy z důvodu zdravotní indikace, což je pouhé zformalizovaní toho, co již existovalo - tedy dobré vůle a ochoty zohlednit objektivní potřebu dětí při stravování. K ochotě a dobré vůli však není právní předpis potřebný, protože se tak dělo přirozenou cestou i bez něj. Formálně však je od 1. září 2015 uložena jídelnám a školkám povinnost mít v případě, že dietní strqvování zajišťují, nutričního terapeuta, který dohlíží na nutriční hodnoty dietní stravy. Za tuto činnost musejí jídelny a školky nutričnímu terapeutovi platit, protože je to jeho práce. Přestože stát tuto povinnost uložil, již na její zajištění neposkytl žádné jídelně a školce finanční prostředky. Z tohoto důvodu odmítají jídelny a školky dietní stravu zajišťovat.

 

Ke konkrétním otázkám pak uvádím:

ad a) v alianci máme totožnou zkušenost jako Vy, protože i naše děti jsou “dietové”.

ad b) Ano, stačí posoudit stávající a pak už jen nové či změněné receptury, není potřeba neustále dokola posuzovat shodné receptury pro konkrétní diety. Bohužel i tento způsob spolupráce, který zahrnuje jen několik málo hodin práce, znamená měsíčně pro jídelny a školky několikatisícové náklady, které jim nikdo nezaplatí.

ad a, c) Jde o vyhlášku, která současně formálně garantuje právo dítka na odebrání oběda, oběd má být proto takový, aby dítěti nezpůsoboval jakékoli zdravotní komplikace či až ohrožení na životě. Veškerá formální opatření - povinnosti jídelen a školek však ve svém důsledku toto znemožňují. Lze mít tedy za to, že jde minimálně o nepřímou diskriminaci dětí, které mají objektivní zdravotní indikaci k dietnímu stravování, konkrétně o nepřímou diskriminaci za zdravotních důvodů při využívání stravovací služby.

ad d) Protože je nám situace známa od počátku roku 2015, kdy vstoupila inkriminovaná novela vyhlášky v platnost, víme, jak je potřeba vyhlášku nejen upravit, ale známe i formální cestu, jak toho dosáhnout. V alianci předpokládáme, že jedním z výstupů probíhajících seminářů k začlenění dětí do jídelen, družin v Brně a v Praze bude i otevřený dopis ministryni školství a ministrovi zdravotnictví ohledně negativních dopadů této konkrétní změny vyhlášky nejen pro samotné děti, ale i pro jejich rodiče, především pak ženy. Kromě toho bude potřeba i zajistit realizaci práva dítěte na stravování, nejen návrat k předešlému stavu, kdy jsme byli jako rodiče závislí na ochotě jídelen a  školek.

Cítím také za potřebné Vás informovat, že co se týče organizací “pro nejrůznější chroby” máme v alianci zkušenost, že pokud každá “diagnóza” prosazuje nějaký zájem jen ze svého pohledu, dochází ze strany veřejné správy k dalšímu rozdílnému zacházení pro jednotlivé skupiny bez ohledu na shodné potřeby i dalších skupin, nebo dokonce i k opačnému efektu, tedy že se na konkrétní skupinu osob potřebná pravidla neuplatní. Proto budeme jako aliance navrhovat změnu vyhlášky o školním stravování pro všechny děti - strávníky, které mají pro dietologické omezení ve stavování zdravotní indikaci a neměl by tak být činěn rozdíl mezi dítětem s alergií, metabolickou vadou, autoimunní poruchou, či jakoukoli jinou zdravotní příčinou. Lze předpokládat, že budeme také navrhovat, aby šlo formálně o povinnost jídelen a školek zajistit stravu i pro tyto děti s tím, že na dohodě s rodiči by byl ponechán způsob realizace, hlavně zajištění odlišných surovin, nebo jejich úhrada.

Věřím, že se uvidíme na semináři v Praze, kde můžeme celou věc dále probrat.

S úctou, Veronika Doležilová

 

zavřít

SPC doporučuje dceři každý rok částečné vzdělávání doma, takže dcera chodí do školy někdy 2 a někdy 3 hod denně. Na tyto hodiny má i asistenta pedagoga. Toto je pro mě dále nemožné a SPC i škole jsem sdělila, že s tím nesouhlasím, SPC však tvrdí, že pokud to takto funguje, není důvod nic měnit.

 

Podstatou dotazu je rozdíl mezi podpůrnými opatřeními, které určuje školské poradenské zařízení (ŠPZ) a tzv. domácím vzděláváním, které je plněním povinné školní docházky jiným způsobem a o kterém rozhoduje na žádost rodičů ředitel školy. Na rozdíl od právní úpravy podpůrných opatření, nedochází od 1. září 2016 ke změně v právní úpravě tzv. domácího vzdělávání. Naopak, podpůrná opatření jsou nově jednoznačně uvedena ve školském zákoně (novela č. 82/2015 Sb.) a tzv. domácí vzdělávání mezi nimi uvedeno není. Současně je potřeba dodat, že tzv. domácí vzdělávání nebylo nikdy uvedeno jako podpůrné opatření ani v systému platném před 1. září 2016 (vyhláška č. 73/2005 Sb.). Proto nikdy nebylo možné, aby ŠPZ navrhovalo tzv. domácí vzdělávání jako podpůrné opatření, navíc pokud zákonný zástupce dítěte s odlišnými vzdělávacími potřebami s tímto ani fakticky nesouhlasí, tedy nepožádal ředitele školy o domácí vzdělávání a ředitel školy toto nepovolil (v té souvislosti by mohl ředitel školy čelit kritice na špatnou evidenci plnění povinné školní docházky a byl by povinen vrátit podstatnou část krajského normativu, tedy finančních prostředků, které každá škola dostává na každé dítě, které se ve škole skutečně vzdělává).

 
I kdyby tento režim plnil funkci podpůrného opatření, je pro všechny velmi nejisté především z následujícího důvodu: Pokud rodič požádá o ukončení tzv. domácího vzdělávání, je ředitel školy povinen domácí vzdělávání ukončit, bez ohledu na konkrétní situaci. Může tak dojít k situaci, že dítě, které má od ŠPZ nastavená podpůrná opatření právě s ohledem na částečné domácí vzdělávání, by se ocitlo bez potřebné podpory, resp. by ji nemělo v takovém (časovém) rozsahu, v jakém ji potřebuje. Tomuto dítěti by pak bylo potřebné přiznat nově taková podpůrná opaření, která zajistí vyrovnání jeho odlišných vzdělávacích potřeb po celou dobu výuky. Pokud by ŠPZ přiznávalo jako podpůrná opatření něco, co podpůrným opatřením formálně není, pak si může ve svém důsledku přidat práce s opakovaným posuzováním podpůrných opatření a navíc i čelit odpovědnosti za postup, který neodpovídá právním předpisům - školskému zákonu. Nejen z těchto důvodů je potřeba, aby všichni - ŠPZ, školy i rodiče, pohlíželi na určování podpůrných opatření tak, jako že dítě chodí do školy řádně a v plném rozsahu.  
 

zavřít

Vážená paní K.,
prostřednictvím Nadace Open Society Fund Praha a jí podporované platformy Rodiče za inkluzi jsem se zabývala Vašimi otázkami z hlediska jejich právního významu a také praktických dopadů.  

Ad je informovaný souhlas v pořádku?
Ano, text informovaného sohlasu je formálně v pořádku, obsahuje jen objektivní informace o formách vzdělávání SVP dětí se zdravotním postižením, je v podstatě přepisem přílohy vyhlášky č. 73/2005 Sb. (minimalistická podoba IS)
Obsahově v pořádku IS nebude proto, že nejspíše nerozumíte obsahu a významu - tudíž může jít o souhlas, ale ne informovaný. Pokud by byl pro Vás srozumitelný i obsah a škola Vám vysvětlila, jak bude postupovat v případě možnosti diagnostického pobytu, pak byste se nemusela doptávat, protože by Vám bylo vše jasné. Součástí IS je i Vaše potvrzení toho, že jste byla “srozumitelně poučena” a mohla jste se ptát a o odpovědích i přemýšlet. K tomu buď nedošlo, nebo došlo způsobem, kterému nerozumíte.
Doporučuji si proto nechat přesně vysvětlit, nejlépe si nechat vše co považujete za potřebné zahrnout do IS. Až poté, co Vám škola poskytne všechny informace a nejlépe i v písemném vyhotovení, by se mohlo jednat o informovaný souhlas a až tehdy je možné, aby jste jej i podepsala, protože budete vědět a znát vše, na co se ptáte. Takové doplnění můžete požadovat proto, že IS s individuální integraci, který Vám předložila škola, je jen v minimálním rozsahu a je tak možné jej rozšiřovat o informace potřebné ve Vašem individuálním případě.
Pokud byste potřebovala v budoucnu změnit obsah IS, není prvotně třeba jej nijak právně odvolávat, ale formálně požádat v určité době o doplnění. Teprve pokud se tak nestane, je možné jakýkoli IS odvolat jako celek právě proto, že nebyl o potřebné informace ani doplněn. Tím vyvoláte jednání o poskytnutí nového IS, protože v případě IS s individuální integrací je potřeba, aby škola měla od zákonných zástupců IS podepsán. 

Ad info o diagnostickém pobytu:
Vámi zatím nepodepsaný formulář IS obsahuje pouze informace o existující možnosti diagnostického pobytu, nejde o souhlas s “převedením” dítěte do jiné školy. Toto je informovaný souhlas s individuální integrací Vašeho syna, nikoli informovaný souhlas, že souhlasíte s diagnostickým pobytem syna. Tento IS k individuální integraci k vlastnímu diagnostickému pobytu neopravňuje. Diagnostický pobyt nemá sloužit k řešení atakových a postatakových stavů, k tomu jsou určena v akutní situaci zdravotnická zařízení. Diagnostický pobyt má sloužit, zjednodušeně řečeno, k nastavení podmínek vzdělávání dítěte. IS s individuální integrací tak není souhlas s diagnostickým pobytem, ten musí být udělen zvlášť a není podmíněn aktuálním/akutním zdravotním stavem. 
Nikdo Vás nemůže na základě IS s individuální integrací nutit podepsat IS s diagnostickým pobytem. Pokud někdo využije IS s individuální integrací k diagnostickému pobytu, je to důvod k okamžitému ukončení diagnostického pobytu, protože není splněná zákonná podmínka Vašeho souhlasu i s diagnostickým pobytem. 

Ad vyžadování IS s individuální integrací/s diagnostickým pobytem.
Ke vzdělávání SVP dětí podle IVP je potřeba IS zákonných zástupců, škola jej musí mít. Proto je hlavně v zájmu školy, aby v IS bylo vše, hlavně to, co potřebuje jako rodič mít od školy i písemně. Naopak škola nemůže nutit podepsat rodiče IS, který je z pohledu rodičů neúplný nebo nejasný. O IS s diagnostickým pobytem pak škola může požádat, rodiče však nejsou povinni ho podepsat, pokud s ním nesouhlasí. Prakticky je pak třeba hledat takové řešení, které nebude mít negativní dopad na dítě, nejen na jeho vzdělávání. 

Ad jak nakládá škola s IS?
IS je dokument, škola ho musí mít zařazený ve spise dítěte. IS s individuální integrací obecně pak slouží jako přehled toho, jak má být dítě vzděláváno a současně slouží jako zpětná kontrola, jestli se tak děje a současně je při vzdělávání dosahováno kýženého výsledku. Na základě Vašeho IS s diagnostickým pobytem by syn absolvoval diagnostický pobyt v délce uvedené ve vyhlášce. Váš případný IS s diagnostickým pobytem, ne s individuální integrací, pak bude sloužit pouze k jednomu diagnostickému pobytu, nikoli jako souhlas do budoucna s případnými dalšími diagnostickými pobyty.

Ad lze na základě IS s individuální integrací dát dítě po afektu přímo na diagnostický pobyt?
Ne, IS s indiviuální integrací jste pouze informována, že je možné, aby syn v rámci IVP absolvoval i diagnostický pobyt. Pokud má škola získat Váš IS s diagnostickým pobytem, musí vycházet z dosavadních poznatků a zkušeností při vzdělávání syna, ne z aktuálního zdravotního stavu.


Přeji Vám hodně sil a s úctou
Veronika Doležilová,
členka koordinačního výboru aliance Rodiče za inkluzi
 

zavřít

Dobrý den,

dovoluji na Vás obrátit s prosbou o radu.

Pracuji v neziskové organizace, ve Společnosti „E“, které podporuje děti, dospělé s epilepsií a jejich blízké. Na základě dvou komunikací s rodiči, kteří si prošli, potížemi s integrací jejich dítěte s epilepsií do MŠ jsem se rozhodla, že bych já osobně ráda znala zákonné právo rodičů dětí, tak abych mohla  další rodiče, kteří se do podobné situace dostanou podpořit. A proto jsem vyvolala s cílovou skupinou rodičů dětí s epilepsií diskuzi, aby se se mnou/s námi podělili o své zkušenosti. Pár výňatků z komunikaces nimi posílám, abyste si mohli přečíst, s čím se rodiče setkali.

Příběhy, příklady rodičů: 

 „Obvolala jsem asi 5 školek a nikde ho nechtěli vzít. Říkala jsem, že je bez záchvatů, ale jim to bylo jedno. A řekli mi, ať ho dám do školky s postiženými dětmi, že mezi zdravé nemá šanci se dostat."

„Paní ředitelka mi napsala něco v tom smyslu, jako že mám smůlu, že ho mezi zdravé děti vzít nemůže, ať hledám školku speciální s postiženýma dětma nebo s dětma s autismem.... víc se k tomu nevyjádřila."

 „Náš syn měl při nástupu do školky 3 roky 9 měsíců, což je věk opravdu už zralý na školku. Ale prostě ho nechtěli. Buď mi napsali, bohužel nevezmeme ho, hledejte speciální školky, nebo ani neodpověděli. Syn má záchvat párkrát do roka, cca 1x do měsíce.“

 „Píšu Vám ohledně odmítnutí syna v MŠ. Konkrétně se jednalo o MŠ  na Praze 12. Ostatní školky, které jsem oslovila, se ani neobtěžovali, se se mnou bavit, když jsem jim napsala, že se jedná o EPI dítě.  Paní ředitelka , napsala něco v tom smyslu, jako že mám smůlu, že takové děti neberou, ať hledám ve specializovaných školkách například s dětmi s handicapem. Víc se semnou nebavila. Nakonec  sem podařilo syna umístit do jedné MŠ. Tam byli velice milí a vstřícní. Požádali mě pouze o zprávu od neurologa, kde mělo být uvedeno omezení které má a o výpis očkování které kvůli své nemoci nemohl absolvovat. Nastoupil v září letošního roku a chovají se k němu jak k normálnímu zdravému dítěti. Velice zajímavé, že někde to jde a jinde se ho pomalu štítí.“

 Tímto si Vás, dovoluji požádat o informace, jaké mají rodiče zákonné právo, když ředitel/ka odmítne přijmout dítě s epilepsií do MŠ, a to s ohledem, když dané dítě má od odborného lékaře potvrzení, že je schopné být v kolektivu dětí a ostatní děti v jeho věku do dané školky byly přijaté.

Velmi uvítám jakékoliv bližší informace, podněty, se kterými bych mohla pracovat, a které by byly ku prospěchu integrace dětí s diagnózou epilepsie do běžných MŠ.

Předem Vám velmi děkuji .

 

Vážená paní,

děkuji Vám za dotazy týkající se přijímání dětí s dlouhodobou nebo trvalou nemocí, mezi něž patří i epilepsie, k předškolnímu vzdělávání. Docházka dítěte do školky je formálně vzděláváním, byť předškolním a nepovinným.
 
Obecně je potřebné si uvědomit, že přijetí dítěte do mateřské školy není postup, který si může vedení každé školky dělat svým vlastním způsobem, nebo že školkám mohou do přijímacího procesu nějak zasahovat zřizovatelé. Naopak, rozhodování o přijetí dítěte do školky probíhá jako správní řízení podle správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.), školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb.) a např. i v souladu s antidiskriminačním zákonem (zákon č. 198/2009 Sb.) a dalšími právními předpisy, především tzv. zdravotního práva (např. potvrzení o očkování). K podmínkám - kritériím pro přijímání dětí do mateřských škol se podrobně vyjadřoval v minulosti veřejný ochránce práv, připojuji odkaz, jde hned o první doporučení: http://www.ochrance.cz/diskriminace/doporuceni-pro-verejnost/
 
Pro správní řízení obecně, a tedy i pro přijímání dětí do mateřských školek, platí následující pravidla:
- pokud se řízení zahajuje na žádost, není možné žádost nepřijmout
- o každé žádosti musí být rohodnuto obecně do 30 dnů, ale je možné si lhůtu pro rozhodnutí prodloužit
- pokud se rozhodnutím o žádosti vyhovuje, není potřeba rozhodnutí odůvodňovat
- naopak, pokud se žádosti nevyhoví, je potřeba nevyhovění žádosti nejen vyhotovit písemně, ale i odůvodnit a poučit adresáty (účastníky řízení) o jejich právu se proti nevyhovění žádosti odvolat, a hlavně jim rozhodnutí doručit.
- pokud není žádost o přijetí vyřízena vůbec - tedy není ani zamítnuta/odmítnuta, je možné podat k nadřízenému úřadu námitku proti nečinnosti s návrhem na rozhodnutí místo toho úřadu, který rozhodnout měl.
 
V případě přijímání dětí do MŠ tak platí následující:
1. K podání žádosti o přijetí dítěte do MŠ, resp. odmítání přijímání žádostí 
Žádost podávají obvykle rodiče do školky, kterou si vyberou (u školek zatím neexistuje spádovost jako v případě základních škol), obvykle jde o školku blízkou bydlišti. Žádost nemůže nikdo ve školce nepřijmout, tedy žádost musí vždy někdo z pracovníků školky převzít a v případě zájmu rodičů i potvrdit její přijetí. Pokud toto pracovníci školky odmítnou, je možné žádost poslat poštou jako doporučenou zásilku a nechat si od pošty potvrdit převzetí zásilky školkou nebo jako zásilku s dodejkou (obálka s modrým pruhem).
 
2. K době (lhůtě) pro rozhodnutí o přijetí dítěte do MŠ
“Úřadem, který o žádosti o přijetí dítěte do školky rozhoduje, je ředitel/ka školky, a to v praxi zpravidla velmi rychle, během několika dnů. Není proto možné, aby v případě dítěte s dlouhodobou/trvalou nemocí trvalo rozhodnutí neodůvodněně déle, několikanásobně překročilo zákonnou dobu 30 dnů (ředitel/ka školky může si může lhůtu prodloužit)  či aby nebylo učiněno vůbec. Rozhodnutím ani jeho doručením však není zveřejnění seznamu ne/přijatých dětí, zpravidla pod jejich číselným kódem.
 
3. K  obsahu rozhodnutí o nepřijetí dítěte do mateřské školy
Každé rozhodnutí, kterým se nevyhovuje žádosti, musí být odůvodněno. Musí tedy obsahovat důvody, pro které není možné konkrétní dítě do školky přijmout. Nelze přitom vycházet ze skutečností, které se nevztahují k dítěti samotnému, ale např. k jeho rodině (rodiče nejsou výdělečně činní, dítě nemá staršího sourozence, který by školku také navštěvoval, nebo naopak je starší sourozenec vnímán jako problémový). V případě dítěte samotného pak nemůže být žádost zamítnuta z objektivních důvodů na straně dítěte, což je např. zdravotní stav. V praxi se tak děje především v případech, kdy má dítě dlouhodobou či trvalou nemoc - diagnózu, popř. z důvodu kontraindikací není plně naočkováno podle povinného očkovacího kalendáře. Takové rozhodnutí v podstatě nerespektuje vyjádření lékaře, který shledal dítě schopné pobytu v kolektivu. 
 
Pokud se školka, ať už její pracovníci nebo dokonce sama ředitelka /sám ředitel, vyjadřují ve smyslu, že dítě nebude do školky přijato, aniž by ředitel/ředitelka rozhodovali o žádosti, jde o o postup, který je formálně v rozporu především se správním řádem a školským zákonem. Pokud je navíc důvodem nepřijetí nepříznivý zdravotní stav, pak je tento postup v rozporu i s antidiskriminačním zákonem. Není přitom rozhodující, jestli jde o školku soukromou či veřejnou, a v případě soukromé školky jestli je či není zapsaná ve školském rejstříku. V případě školek půjde o rozdílné zacházení s dětmi podle zdravotního stavu při přístupu ke vzdělávání a službám, v případě soukromé školky nezapsané ve školském rejstříku pak půjde o rozdílné zacházení z důvodu nepříznivého zdravotního stavu při přístupu ke službám. To je dáno tou skutečností, že docházka do školky zapsané ve školském rejstříku je formálně předškolním vzděláváním a užíváním veřejně přístupné služby, docházka do soukromé školky, která není zapsaná ve školském rejstříku, je pak užíváním veřejně nabízených služeb. 
 
Rozhodnutí ředitele/lky školky o nepřijetí z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, stejně jako vlastní chování, pak podle všeho zakládá diskriminaci už při přístupu ke vzdělání a ke službám z důvodu zdravotního postižení. Tím se ale podle antidiskriminačního zákona rozumí jakýkoli nepříznivý zdravotní stav, který trvá podle poznatků lékařské vědy dobu delší než 1 rok, nejen vlastní “zdravotní postižení”. Není tedy potřeba, aby šlo o dítě, na které rodiče dostávají příspěvek na péči o osobu závislou na jiné osobě podle tzv. sociální legislativy. Prakticky se zdravotní postižení vztahuje na všechny děti, které mají nějaké dlouhodobé/trvalé režimové omezení (alergie, nejrůznější metabolické vady, autoimunní poruchy, neurologická onemocnění, psychiatrická onemocnění, “bacilonosiči”).
 
4. Jak postupovat při ochraně práv dětí:
- Základem všeho zůstává trvalá komunikace se školkou, resp. jejím vedením o tom, že není možné nepřijmout dítě k docházce do školky z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, v případě potřeby je možné informovat a jednat se zřizovatelem. Pokud není zřizovatelem krajský úřad, který je formálně odvolacím orgánem, pak však zřizovatel nemá formální možnost rozhodování a názory pracovníků školky ovlivnit.
- Současně je vhodné školce navrhovat a diskutovat způsoby a postupy, jak s dítětem zacházet, jaké jsou projevy nemoci, co mohou pracovníci školky zvádnout sami a kdy je např. v případě akutního stavu potřebné už přivolat lékaře. Pokud vydala školka rohodnutí je potřeba se vždy odvolat, odvolacím orgánem není automaticky zřizovatel, ale krajský úřad/magistrát hlavního města Prahy. Pokud školka rozhodnutí nevydala, je možné podat také na KÚ/MHMP námitku proti nečinnosti a rovnou navrhnout, aby KÚ/MHMP rozhodl místo školky.
- Posledními formálními kroky pak je podání správní žaloby k soudu, současně je také možné podat antidiskriminační žalobu.
 
Tím, že “školková” docházka není v České republice povinná a že na ni není ani právní nárok, dochází v praxi k nejrůznějším situacím omezování těchto dětí a v důsledku toho i k omezování jejich rodičů. Školky se zpravidla ke zdravotním omezením dětí staví tak, jak ve svých konkrétních podmínkách vnímají omezení dítěte jako svou zátěž. Proto je potřebné, aby právě rodiče těchto dětí trvali na tom, že jejich děti budou do školek přijímány stejně jako děti bez režimových omezení v důsledku zdravotního stavu, školky toto omezení respektovaly a docházku dítěte do školky i aktivně podporovaly. Je samozřejmé, že jsou děti s takovým zdravotním handicapem, že je vhodnější, aby navštěvovaly např. speciální školku. Je to však vždy na rozhodnutí rodiče, do jaké školky se rozhodne dítě přihlásit a žádná školka si nemůže dovolit nepřijmout dítě s režimovým omezením a odůvonit toto nepřijetí právě zdravotním stavem dítěte, nebo z důvodu zdravotního stavu ani nepřijmout přihlášku dítěte do školky. Z vlastní zkušenosti vím, jak je přijetí dítěte byť jen s omezeným režimem ve stravování obtížné, proto také vím, jak je potřebné na těchto základních principech trvat.
 
Přeji Vám proto ve Vaši práci hodně odolnosti a trpělivosti a s úctou,
Veronika Doležilová
 

zavřít

Dobrý den, kraj nám u dítěte s autismem ve čtvrté třídě přidělil pouze 18 hodin týdně, což je bohužel málo. Kde můžeme jako rodiče sehnat další finanční prostředky a plnou pedagogickou asistenci? Škola se vyjádřila, že nikde žádné peníze nehodlá shánět a pouze oznámila, at si dítě zvyká být bez asistence, nebo at si rodič doplatí ostatní nepokryté hodiny ze svého. Poradíte mi, koho bych mohla oslovit? 

 

Vážená paní,
 
děkuji Vám za důvěru s níž jste se obrátila na alinaci Rodiče za inkluzi ve věci zajištění asistenta pedagoga pro celou dobu výuky pro budoucího čtvrťáčka (autismus).
 
Nejprve ze všeho bych Vám potřebovala říci, že jako rodiče nejste vůbec povinni zajišťovat jakékoli finanční prostředky na asistenta pedagoga pro dítě se specifickými vzdělávacími potřebami. To proto, že:
- jde formálně o nárok dítěte se specifickými vzdělávacími potřebami
- jde o nárok, který ve vašem případě potvrdil odborník - v případě autismu lékař i SPC
- rozsah doporučené asistence nemůže krajský úřad omezovat
- nárok dítěte realizuje vždy škola, je tedy věcí školy, kde získá potřebné finanční prostředky nebo jak jinak potřeby dítěte zajistí
- v žádném případě neplatí, že toto zajišťují při nedostatku hlavně finančních prostředků rodiče dítěte  nebo kdokoli jiný, ale vždy škola
- a v žádném případě neplatí, že by dítě mohlo být ve škole pouze po takovou dobu, na kterou je zajišten i AP
- naopak, pokud by rodiče na toto přistoupili, šlo by o nedodržení rozsahu povinné školní docházky z jejich strany
 
Podle formulace Vašich informací a dotazu předpokládám, že SPC doporučilo asistenci po celou dobu výuky ve 4. ročníku (asi 26 vyučovacích hodin)
 
Pokud tedy došlo k tomu, že krajský úřad omezil rozsah asistence oproti doporučení SPC, je v zájmu školy, kterou dítě navštěvuje, aby se proti rozsahu neposkytnutí doporučované asistence krajským úřadem odvolala. Škola to má udělat i proto, že v praxi podává žádost o financování asistenta pedagoga právě škola, nikoli Vy jako zákonný zástupce dítěte.
Proto se má škola ve Vašem případě především odvolat proto rozhodnutí krajského úřadu o neposkytnutí potřebných finančních prostředků. Protože předpokládám, že rozhodnutí krajského úřadu spíše nemá podobu správního rozhodnutí, pak se prodlužuje doba pro odvolání na 6 měsíců od doručení škole. Škola by tak stále měla mít čas se odvolat. Současně je mi jasné, že škola toto udělat nechce a nechce také ani shánět potřebné zbývající finanční prostředky. Naopak by nakonec mohla požadovat úhradu do plné asistence po Vás.
 
Ve vašem případě bych Vám proto doporučila následující kroky:
- konzultujte celou situaci s SPC, hlavně co do teoretické možnosti, aby dítě bylo těch asi 8 hod výuky v týdnu bez asistenta
- pokud by se SPC chovalo k postoji krajského úřadu podřízeně, změňte SPC, máte na to právo, SPC má obecnou povinnost se zabývat podporou ve vzdělávání Vašeho dítěte, ne nepříznivou situací veřejných financí na krajském úřadu
- současně zahajte jednání se školou, aby se odvolala proti rozhodnutí krajského úřadu o nedostatečném finančním zajištění asistence, pokud se škola skutečně neodvolá, odvolejte se vy jako zákonný zástupce dítěte, jehož nároku se omezení asistence týká - počítejte s tím, že Vaše odvolání bude zamítnuto, protože nejste účastníkem správního řízení. Trvejte na tom, že jednáte jako zákonný zástupce dítěte o jehož zájem se jedná v celé věci především. 
- představujte škole (i zřizovateli) celou situaci jako stav, kdy máte společný zájem - řádné vzdělávání Vašeho dítěte podle podmínek, které pro něj platí s ohledem na jeho zdravotní stav a podle doporučení odborníků
- k tomu seznamte školu se skutečností, že jde v případě vzdělávání všech dětí, tedy i Vašeho, o její zákonnou povinnost, kterou má naplňovat podle odborného doporučení SPC a za pomocí finančních prostředků od státu - ty má dostat právě prostřednictvím krajského úřadu. Tím, že má krajský úřad těchto financí nedostatek, v horším případě je odmítá poskytnout, nebo se odvolává na nejrůznější budoucí dotační programy, je formálně problém vznikající škole, protože ta ve svém důsledku nemá potřebné peníze
- nabídněte škole spoluúčast na jednáních s krajským úřadem, ale např. i se zřizovatelem, který by mohl pomoci při jednání s krajským úřadem, popř. sám škole pomoci
- při jednání se školou mějte zájem o informace od školy, jak bude postupovat ve výuce v případě, že se potřebné finanční prostředky skutečně nepodaří sehnat - hlavně využití asitence a organizace výuky s ohledem na potřeby dítěte (a pokud je to vůbec reálné) 
 
Nenechejte se ovlivňovat negativními názory, které mohou zaznít - např. že Vaše dítě má přestoupit na jinou školu, že byste měla finanční prostředky jakýmkoli způsobem obstarat Vy, atd. Naopak, vystupujte tak, že škola a Vy (potažmo i zřizovatel školy) máte společný zájem - řádné a plnohodnotné vzdělávání dítěte. Nejdete tedy proti sobě, ale spolu.
 
Vím, že to pro Vás nebude jednoduché, protože pro Vás mohlou být některé informace i postoje k Vaší situaci nové. Vím také, že podstatný bude Váš pevný a kontruktivní postoj k věci po celou dobu hledání cesty, jak vše řešit a vyřešit. Přeji Vám proto hodně odvahy  a hlavně štěstí.
 
S přáním pokud možno klidného léta a s úctou,
Veronika Doležilová 
 

zavřít

Mé dítě s Downovým syndromem navštěvuje běžnou soukromou školku. Asistenta pedagoga má k dispozici 4 hodiny denně, další 3 hodiny denně hradíme jako zákonní zástupci dítěte sami. Protože mají být od září nová pravidla o působení osobních asistentů a asistentů sociální péče ve školkách a školách, prosím o informaci, za jakých podmínek toto bude možné i nadále. Pokud by to možné nebylo, dítě by nemohlo do školky chodit, protože se bez asistenta neobejde.

 

Vážená paní,

děkuji Vám za důvěru, s níž jste se obrátila na Rodiče za inkluzi a reaguji na Váš dotaz ohledně změn v působení asistenta sociální péče ve školách a školkách od 1. září 2016 podle nové právní úpravy obsažené v novele školského zákona z loňského jara, týkající se vzdělávání dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami.

V úvodu bych Vás chtěla ujistit, že právní předpisy o osobním asistentovi jako sociální službě (OA) a asistentovi sociální péče a jejich působení ve školách a školkách se od 1. září nemění.  Nejde tedy o změnu způsobenou novými právními předpisy, ale o změnu způsobenou nejspíše zvýšenou mírou informovanosti u všech zainteresovaných, včetně organizací, které zajišťují služby osobní asistence.  Obecně by mělo platit, že jak v novém, tak ve stávajícím systému podpory handicapovaných dětí nemají tzv. sociální asistenti nahrazovat asistenty pedagogické, a že toto nemá jít k finanční tísni rodičů handicapovaných dětí. 

Na otázku, jestli může být ve škole nebo školce s dítětem se vzdělávacím handicapem a za jakých podmínek osobní asistent nebo asistent OP, si dovolím odpovědět až po následujícím vysvětlení:

To, že má Vaše dítě zdravotní handicap pro vzdělávání, je potřeba řešit nejen ve školách, ale i ve školkách poskytnutím podpůrného opatření, nikoli placením osoby, která se o dítě “stará”.  Podpůrným opatřením je kromě dalších opatření i asistent pedagoga. To je služba, kterou využívá i Vaše dítě a kterou má formálně zajišťovat do konce srpna 2016 krajský úřad. Je to z toho důvodu, že i školky jsou službou, která poskytuje dítěti vzdělávání, byť předškolní. Z tohoto důvodu mají i ve školkách stejně jako ve školách působit lidé především s potřebným pedagogickým vzděláním - učitelé a další pedagogičtí pracovníci včetně asistentů pedagoga, nikoli osobních asistentů / asistentů sociální péče. Pokud má dítě asistenta pedagoga, pak je v případech potřeby odchodu ze třídy s asistentem stále s pedagogickým pracovníkem a navíc zaměstnancem školky. To neplatí v případech dalších druhů asistence, a proto se školky a školy “pojišťují” písemným prohlášením rodičů, že vědí, že v tuto dobu za dítě nenese odpovědnost učitel, případně požadují po rodičích i další závazky.

K práci asistenta pedagoga nepatří jen vlastní vzdělávání, ale např. i dopomoc a podpora dítěte při sebeobsluze. Toto má asistent pedagoga zajišťovat nejen ve školkách, ale i ve školách.

V současném systému je  velmi obtížné získat asistenta pedagoga k dítěti do školky na celou dobu pobytu, nejen např. na dopolední hodiny. To je způsobeno následujícími okolnostmi:

- potřebu asistence posuzují pedagogicko-psychologické poradny nebo speciální pedagogická centra (PPP a SPC),

- zaměstnání asistenta pedagoga povoluje školám a školkám krajský úřad, který má poskytnout i finanční prostředky na plat asistenta podle zjištění PPP nebo SPC,

- krajské úřady v naprosté většině případů neposkytují finance na dobu, kterou identifikovaly PPP nebo SPC,

- školy se tak snaží používat sistenta pedagoga alespoň ve vyučování, ne už např. v družině, tedy alespoň na 4 hodiny denně. Z toho školního zvyku vznikl i školkový úzus 4 hodiny denně,

- pokud krajské úřady zmenšovaly velikost úvazku asistentů pedagoga, bylo potřeba, aby s nimi školy a školky vyjednávaly o respektování stanoviska PPP nebo SPC, není přitom rozhodující typ školky,

- tyto konfliktní situace se snažili ředitelé nevyvolávat, což vedlo k tomu, že dítě nemělo ve škole nebo ve školce asistenta pedagoga podle svých potřeb, ale podle ochoty krajského úřadu poskytnout jednotlivým školám a školkám peníze na platy asistentů pedagoga,

- dalším důsledkem tohoto stavu je, že školy i školky následně žádaly rodiče o zajištění asistence včetně nesení finančních nákladů - to se děje i ve Vašem případě. 

V novém systému podpůrných opatření proto už o velikosti pracovního úvazku asistenta pedagoga rozhodují PPP nebo SPC, školy a školky uvedou tyto informace do školní matriky a podle toho stát poskytne přes krajský úřad finanční prostředky. Školy a školky se tak už nebudou dostávat do situací, že nebudou mít na platy asistentů pedagoga finanční prostředky, nebudou toto požadovat po rodičích a rodiče nebudou postaveni před dilema platit to, na co má jejich dítě nárok. 

Jestliže je potřeba, aby s Vaším dítětem byla ve školce i další osoba proto, že je asistent pedagoga hrazen jen na 4 hodiny denně a vy platíte další minimálně 3 hodiny denně, má být i tato část dne zajištěna asistentem pedagoga. Proto bych Vám doporučovala požádat PPP/SPC o navýšení velikosti úvazku asistenta pedagoga pro Vaše dítě právě s odůvodněním, že je potřeba zajistit asistenci na celou dobu pobytu ve školce, nejen 4 hodiny, což víte hlavně proto, že bylo nezbytné toto zajistit již v minulosti. Není přitom rozhodující, jestli jde o školku speciální nebo běžnou, veřejnou či soukromou. Rozhodující jsou potřeby dítěte a skutečnost, že dítě navštěvuje školku či školu, která je zapsaná v rejstříku školských zařízení, což ve vašem případě bude. Finančně pak nemá toto zajišťovat ani Vy jako rodiče, ani školka či škola, ale do konce srpna krajský úřad, od začátku září pak stát (ministerstvo školství) přes krajské úřady.

Toliko vysvětlení, jak mají věci fungovat. Pokud se tedy ptáte, za jakých podmínek může být ve školách či školkách s dítětem osobní asistent či asistent osobní péče, pak je odpověď následující: V případě obou druhů asistence, která není asistencí pedagogickou, je vhodné, aby měli rodiče a vzdělávací zařízení uzavřenou smlouvu, která bude upravovat především režim práce a péče o dítě včetně odpovědnosti za dítě. Pokud by šlo o asistenta sociání péče, je současně nezbytné, aby s ním měl smlouvu i zákonný zástupce dítěte, ne kvůli školce, ale kvůli čerpání příspěvku na péči. Pokud by šlo o osobní asitenci, pak byste jako rodiče nezletilého dítěte objednávali službu u poskytovatelů sociálních služeb. Věřím, že s ohledem na předcházející vysvětlení je však nadbytečné takto podstupovat právě proto, že potřeby dítěte s odlišnými vzdělávacími potřebami mají být kompenzovány ve stávajícím i budoucím systému podpory jiným způsobem a hlavně bez finančních nákladů pro rodiče. Požádejte proto PPP/SPC o navýšení velikosti pracovního úvazku asistenta pedagoga na celou dobu pobytu dítěte ve školce, přestože by vám kdokoli doporučoval, abyste to raději nedělali.

Věřím, že jsou pro Vás tyto informace nové, pokud byste se potřebovala na cokoli doptat, kontaktujte nás, prosím.

Děkuji Vám za pozornost a s úctou,

Veronika Doležilová,

členka koordinačního výboru alinace Rodiče za inkluzi

zavřít

Mám úspěšně integrovaného syna s poruchou autistického spektra v běžné škole (5. třída). Mám ještě mladšího kluka, který v září bude nastupovat do stejné školy do první třídy. V rozmezí těch pěti let se změnil počet dětí, které se hlásí na naši spádovou školu. Škola nám velmi vyšla vstříc, kvůli staršímu synovi v první třídě otevřeli třídu navíc,  měl pouze šestnáct spolužáků a asistentku pedagoga (byly otevřeny 3 první třídy). Mladší kluk (bez diagnoz) nastupuje v době, kdy víme, že bude mít 27 až 28 spolužáků (škola také otevírá 3 první třídy, z důvodu kapacity nemůže otevřít čtvrtou první třídu, chybí prostory). Kdyby se toto týkalo staršího, tak i když by měl asistentku pedagoga, tak by tolik spolužáků prostě nezvládl a většinu vyučování by byl pouze v kabinetu s asistentkou pedagoga... A sžívání s tolika spolužáky by pro něj bylo velmi problematické, ba přímo nemožné (i těch šestnáct spolužáků mu velmi dalo zabrat, aby se mezi ně zapojil a stále potřebuje AP na přestávky, přesto, že ostatní děti s ním nemají problém a berou ho takového, jaký je). 

Bude od září nějakým způsobem ošetřeno to, že děti, které potřebují být zařazené do třídy s menším počtem dětí, budou mít tuto možnost na spádové škole?

 

Vážená paní,
 
děkuji Vám za otázku týkající se snižování počtu dětí od září 2016 ve třídách, pokud do třídy chodí také dítě, které využívá podpůrné/á opatření.
 
Hned na začátku se omlouvám za obšírnější odpověď. Důvodem je skutečnost, že snižování počtu dětí ve třídě proto, že do třídy chodí dítě se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen “SVP”), se netýká jen těchto dětí, ale všech dětí, pro které je škola spádová. To znamená, že je škola musí přijmout také. 
 
Je pravdou, že do běžné školy chodí všechny děti, protože plní povinnou školní docházku. Je pravdou, že do běžných škol chodí i děti s SVP, protože i ony musejí plnit povinnou školní docházku. Proto se vzdělávají s využitím podpůrných opatření.
 
Podpůrné/á opatření slouží jednomu konkrétnímu dítěti k tomu, aby se vzdělávalo ve třídě běžné školy. Nejde proto o “kolektivní” podporu třídy, ale o podporu konkrétního dítěte v konkrétní třídě. V běžné škole má přitom třída až 30 dětí, na výjimku až 34. Minimální počet je pak dán “velikostí školy” - počtem tříd v ročníku na 1. stupni. Pro školy, které mají alespoň jednu třídu v každém ročníku 1. stupně, je pak tento minimální počet dětí ve třídě stanoven na 17. Pokud je však počet dětí takto nízký, bývá pro školy velmi obtížné zajistit ekonomicky svůj provoz (včetně poskytování učebnic dětem zadarmo) a alespoň minimální rozvoj. Standardní počet je proto 25 a více dětí ve třídě (viz § 4 vyhlášky č. 48/2005 Sb. https://portal.gov.cz/app/zakony/zakonStruct.jsp?idBiblio=59591&nr=48~2F2005&rpp=100#local-content).
 
Už v současné době školy snižují počet dětí ve třídách, pokud se v nich vzdělávají děti s SVP. Nejde však o absolutní právo dětí s SVP nebo o absolutní povinnost škol takto činit. Důvod je prostý: spádová škola je povinna přijmout všechny děti z trvalým pobytem ve spádové oblasti školy až do naplnění kapacity a nemůže jednak upřednostňovat děti s SVP oproti dětem bez SVP ani při nástupu do 1. třídy, ani kdykoli jindy v průběhu plnění povinné školní docházky. Ze všech těchto důvodů bude možné snížit počet dětí ve třídách s dětmi s SVP za podmínky, že nebude současně bráněno v přijímání dětí do spádových škol a děti bez SVP nebudou muset ze škol odcházet proto, že by škola musela snížit počet dětí ve třídách, protože by šlo o vyloučení dětí bez SVP ze školy při plnění povinné školní docházky. A to není možné. Chystaná změna vyhlášky, na kterou odkazuji (č. 48/2005) by se ze všech uvedených důvodů měla vyrovnat s těmito dvěma podmínkami a současně umožňovat snížení počtu dětí jen do počtu 25 dětí ve třídě.
 
Věřím, že toto nepovažujete na základě vlastní zkušenosti za přiměřené. Pokud bychom však jak stávající, tak budoucí pravidla vztáhli na Vaše syny, pak byste v případě staršího syna, kdy jste rodičem dítěte s SVP, považovala za nedostatečné, pokud by bylo dětí ve třídě 25, v případě mladšího syna, kdy jste v postavení rodiče dítěte bez SVP, byste považovala v podstatě za nemožné, aby musel mladší syn navštěvovat nespádovou školu, která je obvykle i dále, jen z toho důvodu, že spádová škola musela omezit počet dětí ve třídě mladšího syna. K tomu se připojuje i další vliv - a to rozhodnout, které dítě nebude do spádové školy chodit. Toho lze dosáhnout v podstatě jen dvojím způsobem: buď sami rodiče nabídnou, že přihlásí dítě k plnění povinné školní docházky do jiné školy a tato škola jejich dítě přijme, nebo se bude určovat losem jako nejobjektivnějším způsobem, které dítě by nemělo do spádové školy nastoupit, nebo se přehlásit do jiné školy.
 
Doufám proto, že Vám poskytnuté informace napomohly k ucelenější představě o podmínkách veřejného školství a pravidel, které v něm platí. Vím, že tento systém nemusí vyhovovat nejen dětem s SVP, ale ani dětem, které nemají odlišné vzdělávací potřeby. V mnohých případech rodiče pro děti vybírají z veřejných škol i ze škol nespádových právě s ohledem na jejich představy či s ohledem na dítě. Pak je ovšem na domluvě rodičů s konkrétní školou, zda nespádové dítě, ať už s nebo bez SVP, přijme.
     
Děkuji Vám za pozornost a s práním klidných dnů,
Veronika Doležilová
členka koordinačního výboru Radiče za inkluzi

zavřít

Zdravím,
 

v lázních se na mě obrátila s prosbou o radu, pomoc maminka sedmnáctileté dcery s těžkým kombinovaným postižením. Tímto školním rokem dcera splnila 10 let povinné školní docházky. Ředitelka speciální školy, kam dochází, jeji  docházku ze zdravotních důvodů prodloužila o jeden rok s tím, že maminku informovala, že dále již prodloužení školní docházky nebude možné, že to zákon neumožňuje a příští školní rok je tedy poslední, kdy bude moci dcera do školy docházet. 

Myslím, že to je chybný výklad zákona, že s povolením zřizovatele je možné  dceři prodloužit školní docházku více než o jeden rok /(max. do 26.let).  Takto jsem maminku informovala a ona pak paní ředitelku. Nicméně ředitelka toto odmítá přijmout a argumentuje porušením zákona.

Může někdo poradit a dát jasný výklad možnosti prodloužení školní docházky v tomto případě, lze/nelze? za jakých podmínek ?

Díky, K.

 

Odpověď:

Moc zdravím, 
na tuto situaci se vztahuje ust. § 55 odst. 2 školského zákona:
 

§ 55

(1) Ředitel školy může žákovi, který po splnění povinné školní docházky nezískal základní vzdělání, povolit po posouzení důvodů uvedených v žádosti jeho zákonného zástupce a na základě dosavadních výsledků vzdělávání žáka pokračování v základním vzdělávání, nejdéle však do konce školního roku, v němž žák dosáhne osmnáctého roku věku.

(2) Žákovi se zdravotním postižením může ředitel školy ve výjimečných případech povolit pokračování v základním vzdělávání do konce školního roku, v němž žák dosáhne dvacátého roku věku, v případě žáků vzdělávajících se podle § 16 odst. 8 věty druhé a § 48 pak se souhlasem zřizovatele do dvacátého šestého roku věku. V uvedených případech, pokud jde o přípravu na výkon povolání nebo pracovní činnosti, spolupracuje ředitel školy s Úřadem práce České republiky - krajskou pobočkou a pobočkou pro hlavní město Prahu.  


Zákon č. 82/2015 Sb. mění toto ustanovení takto:
V § 55 odst. 2 se slova "se zdravotním postižením" nahrazují slovy "uvedenému v § 16 odst. 9" a slova "podle § 16 odst. 8 věty druhé a § 48" se nahrazují slovy "ve vzdělávacím programu základní školy speciální".

Je to tedy v kompetenci ředitele školy, zda takové vzdělávání povolí či ne, povolení probíhá ve správním řízení a v případě vzdělávání v ZŠ speciální je nezbytný souhlas zřizovatele viz. sdělení MŠMT uvedené níže. O žádné porušení zákona se tedy nejená.

Hezký den přeje
Lenka Felcmanová

Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání

 

Hana Kubíková doplňuje:

K problematice existuje i stanovisko MŠMT z roku 2006 - pod názvem "K pokračování v základním vzdělávání do 26 let věku" ho najdete na stránkách ministerstva

zavřít

Dobrý den,
 
Prosím o vysvětlení. Moje dcera má LMP a chodí do třetí třídy praktické školy. Tato škola prý má být do dvou let zrušená, kam může dcera potom chodit? Do spádové ji dávat nechci, protože v normálním kolektivu to podle mne ani podle paní psycholožky nezvládne.  A do speciální prý chodit nemůže. Jaké máme potom možnosti?
Děkuji.

 

Vážená paní,
 
děkuji Vám za dotaz ohledně osudu tzv. praktických škol a dalšího vzdělávání Vaší dcery, která tuto školu navštěvuje. Vaše otázka obsahuje několk podotázek, které bych odpověděla postupně:
 
1. Do dvou let má být škola zrušena(?):
Každá škola má svého zřizovatele, není přitom rozhodující, o jakou školu jde. Zřizovatelem je buď obec, město, městská část, nebo kraj. Tak jak může zřizovatel školu založit, může ji i zrušit. To může udělat i spojením s jinou školou stejného nebo podobného druhu. Pokud se tedy u vás proslýchá, že škola bude za nějakou dobu zrušena, zjistěte si, kdo je zřizovatelem školy a ptejte se přímo jeho na dobu dokdy bude škola děti vzdělávat a pokud Vám potvrdí, že škola bude skutečně zrušena, chtějte vědět, do které jiné školy podobného typu můžete dceru přihlásit. Tyto informace Vám má poskytnout zřizovatel proto, že on je zodpovědný za nabídku vzdělávání dětí při plnění povinné školní docházky. Škola, kterou dcera navštěvuje by Vám pak měla doporučit přihlásit dceru do takové školy, která by měla dceři vyhovovat nejvíce.
Teoreticky se může stát, že škola fakticky zrušená nebude, pouze se sloučí s jinou školou, děti by ale i potom chodily do stejné budovy školy.
 
2. Do jaké školy může dcera chodit, pokud bude škola, do které chodí zrušena a do speciální chodit nemůže?:
Vaše dcera je  dítětem se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) z důvodu mentálního postižení (stupeň lehké - MP/L) a vzdělává se v tzv. praktické škole. Nikdo Vás nemůže nutit, abyste dceru přehlásila do běžné spádové školy, pokud navíc máte odborné vyjádření od školského poradenského pracoviště (PPP nebo SPC), že by dcera běžnou školu nezvládla i např. z důvodu početnějších kolektivů ve třídách běžných škol.
Zde si dovolím udělat malou odbočku. Tzv. praktické školy se budou muset formálně přeměnit buď na školy běžné, nebo speciální. Až doposud tyto školy formálně existovaly jako školy běžné, ale vše odpovídalo školám speciálním - upravené učivo, malé třídní kolektivy, další specializace učitelů. Na školu běžnou by se mohly tyto tzv. praktické přeměnit pouze tehdy, pokud by bylo zjištěno, že se v některých třídách školy vzdělává více jak dvě třetiny dětí ve třídě bez speciálních vzdělávacích potřeb. To je ale miminimálně teoreticky nemožné, protože děti bez SVP se nesměly v tzv. praktických a speciálních školách vzdělávat nikdy, pouze na výjimku děti zdravotně zněvýhodněné např. dlouhodobou nemocí. Pokud by se tzv. praktické školy měnily na školu běžnou, pak budou muset pro děti s SVP zřídit speciální třídy nebo skupiny. V nich bude platit takový vzdělávací režim, který bude odpovídat současnému vzdělávání dcery, tedy pro děti s mentálním postižením ve stupni lehké.
Jek jsem uvedla, tzv. školy praktické mají od roku 2005 vzdělávací režim odpovídající škole speciální. Proto bude pro tyto školy asi nejjednodušší se změnit i formálně na školy speciální, které vzdělávají děti s mentálním postižením. 
Z toho všeho vyplývá, že může ve Vašem případě dojít k následujícím řešením:
1. Dcera bude nadále chodit do stejné školy, která jen změní svůj status ze školy tzv. praktické na školu speciální vzdělávající děti s mentálním postižením.
2. Dcera bude chodit do stejné školy, která změní svůj status na školu běžnou, ale pro děti s mentálním postižením bude mít zřízeny speciální třídy, nebo skupiny.
3. Dcera by se stala žákyní jiné školy proto, že by současná škola zanikla. V tomto případě by to byl zřizovatel, který by pro žáky školy, a tedy i Vaši dceru, zajišťoval vzdělávání odpovídající potřebám jednotlivých dětí, především ve kterých školách je možné se dále vzdělávat v dosavadním vzdělávacím režimu. Naopak škola by Vám pak měla poskytnout “pedagogické” informace, co od nabídky škol můžete očekávat. V každém případě bude i případná nová škola povinna vzdělávat dceru způsobem odpovídající jejím speciálním vzdělávacím potřebám.
 
Věřím, že nejen škola, ale hlavně její zřizovatel, pro Vás jako pro rodiče zajistí nejen potřebné informace, ale zajistí je i včas, abyste nejen Vy, ale i dcera věděly, jak a kde bude probíhat její další vzdělávání.
 
S úctou,
Veronika Doležilová
 

zavřít

Dobrý den,

jsem matkou sedmileté dcery s mentálním postižením, která bude od příštího školního roku integrována do 1. třídy běžné základní školy. Škola zažádala na základě posudku poradenského zařízení o asistenta pedagoga, po 5 týdnech byla krajským úřadem vyrozuměna, že kraj souhlasí se zřízením pozice asistent pedagoga. Ve svém rozhodnutí však kraj nestanovil ani výši pracovního úvazku asistenta pedagoga, ani neřešil otázku jeho financování. Jak máme postupovat?

děkuji,

LJ

 

 

Vážená paní J.,

 
byl mi doručen Váš dotaz, jak je možné se bránit proti rozhodnutí KÚ se souhlasem se zřízením funkce asistenta pedagoga (AP), který neobsahuje žádné informace o rozsahu pracovního úvazku AP, ani informace o financování jeho platu.
 
KÚ rozhodoval jako správní úřad ve správním řízení, jehož účastníkem je podle rozhodnutí pouze škola, ne už Vy jako zákonný zástupce dítěte o jehož zákonný nárok jde.
 
V tomto individulním případě platí formálně následující:
- je potřebné se proti rozhodnutí odvolat, protože neobsahuje rozhodnutí o rozsahu asistence ani o financování
- odvolat je může použe škola/její ředitelka, protože je za účastníka řízení označena pouze škola
- škola by se měla odvolat do 15 dnů od doručení ne vyhotovení, ale skutečného dne převzetí.
 
Vy můžete udělat následující:
- podejte samostatné odvolání bez ohledu na to, jestli se škola odvolá, nebo ne
- v odvolání napadněte to, že Vám "jako zákonnému zástupci dítěte s SVP nebylo doručeno rozhodnutí, které se týká realizace zákonného nároku na podpůrné opatření Vašemu dítěti při plnění povinné školní docházky”
- odůvodněte svůj krok tím, že jste "jako zákonný zástupce povinna zajišťovat plnění povinné školní docházky dcery” s tím, že “není z rozhodnutí zřejmé, jak bude formálně činnost AP zajištěna, pokud KŮ současně neuvedl, v jakém rozsahu vyučovacích hodin má být AP poskytnut, ani kdo nese finanční náklady na jeho práci.”
- uveďte také, že "podpůrné opatření je  zákonným nárokem dítetě doloženým doporučením SPC, za jehož poskutnutí je odpovědný stát. Ten toto realizuje prostřednictvím KÚ, proto je potřeba, aby KÚ současně se souhlasem se zřízením AP poskytl i finanční prostředky na jeho odměnu. Pokud by tomu tak nebylo, jde o rozhodnutí, které nelze realizovat, protože škola nemá a ani nemůže mít z veřejných zdrojů předem k dispozici takové finanční prostředky na odměnu za práci AP, protože ty se přiděluji právě k jednotlivému dítěti”.
- na závěz uveďte: že “pokud by se rozhodl odvolací orgán pohlížet na Vaše odvolání jako na odvolání podané někým kdo jej nemůže podat" (nejste nijak formálně v řízení zapojená), "pak žádáte z titulu zákonného zástupce dítěte s SVP o informace, jak bude zajištěno financování práce AP, s jehož zřízením ve třídě školy, kde bude dcera plnit povinnou školní docházku, dal KÚ napadeným rozhodnutím souhlas a to v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.” Neváhejte uvést, že se budete "v případě zamítnutí odvolání ať už Vašeho či školy domáhat nároku na finanční zajištění AP i soudně, protože jde o realizaci práva Vašeho dítěte při plnění povinné školní docházky." 
 
Prakticky doplňuji:
- jedná se o příklad tzv. špatné praxe, protože KÚ má současně rozhodnout o rozsahu a v návaznosti na to i o finančních prostředcích na zaplacení AP.
- doporučuji Vám, abyste začala jednat se školou, aby kromě odvolání začala také jednat s úřadem práce o zřízení veřejně prospěšného místa AP ve škole. ÚP to udělat nemusí, ale může, kooordinujte se proto se školou. Pokud Vám ÚP “pomůže”, pak bude AP placen jen z jiné části veřejné kapsy. Primárně však tlačte na KÚ a potažmo na MŠMT.
 
Na závěr avizuji, že nejde o dobrou vůli KÚ jak se Vám pokusila namluvit uvedená pracovnice, ale o zajištění podpory, na kterou má Vaše dcera nárok. To, že KÚ v nejhorším případě už nemá potřebné finanční prostředky, není problém ani Váš, ani Vaší dcery, ale státu (KÚ tuto činnost vykonává v tzv. přenesené působnosti - musí na ni tudíž peníze dostat od státu - MŠMT). Pokud je stát nemá, je to problém státu, který má řešit on jinak než tím, že jej doslova hodí na školu, kterou má Vaše dcera navštěvovat.
 
Přeji Vám hodně štěstí, odvahu a pevné nervy,
 
Veronika Doležilová
 

zavřít


Vážená paní,
 
jak jsem slíbila před dvěma týdny, shrnuji po telefonické konzultaci základní postup pro integraci dítěte s dietou z důvody zdravotního omezení do školní jídelny.
 
Nejdříve ze všeho si prosím zjistěte, zda je jídelna součástí školy - má pak shodného zřizovatele, kterým by měl být úřad městské části / obecní úřad. Jídelna může také existovat nezávisle na škole a pak je zřizovatelem buď úřad městské části nebo jde o odlišného provozovatele. To je důležité k tomu, že pokud nebudete vidět u jídelny ochotu Vám vyjít vstříc, nezbyde Vám, než je informovat, že Vám nezbývá, než celou záležitost řešit formálně i se zřizovatelem. Pro celé školní stravování však platí, že dietní stravu z důvodu zdravotního omezení mohou, nikoli nesmějí zajišťovat. To znamená že tato možnost existuje, je však omezena de facto ochotou a vstřícností jednotlivých školních kuchyní.
 
V první fázi - osobního jednání s vedoucími pracovníky, je vhodné postupovat následovně:
- vysvětlete, jak je pro syna důležité, aby se ve škole stravoval společně s ostatními dětmi a měl i podobné jídlo. Využijte k tomu poznatek, že pokud mají “dietové děti” jídlo donesené z domu, které nevypadá ani podobně, stávají se středem spíše negativní pozornosti ostatních dětí jen proto, že potřebují takovu stravu, která neobsahuje určitou složku.
- dále vysvětlete náročnost každodenní přípravy obědů - náročnější domácí příprava do školy, časově náročný dojezd do školy MHD a tudíž i složitejší doprava Vámi doma připraveného oběda apod.
- nabídněte “pomoc” v podobě jednoduchého laického návodu na přípravu bezlepkového jídla, tj. které suroviny se nepoužívají vůbec, které bez kontroly složení (přirozeně bez výskytu ohrožující látky) a které jen po kontrole složení.
- vysvětlete, že k této identifikaci lze dobře využít i existující seznam alergenů s tím, že suroviny se stopovým výskytem je možné používat bez omezení.
- vysvětlete také, že není potřeba, aby školní kuchyně při přípravě dietní stravy z důvodu zdravotního omezení na rozdíl od stravy běžné plnila výživové normy, protože vyhláška o školním stravování říká, že v případě dietního stravování z důvodu zdravotního omezení toto není potřeba - § 2 odst. 8 (viz celý text vyhlášky),
- informujte, že jste připravena zaplatit za přípravu obědů pro syna zvýšenou cenu, především za tzv. vícepráce (kontrola složení suroviny, organizce přípravy jídla, případně alternativní menu) a požádejte školní kuchyni o vyčíslení ceny oběda - neměla by ani dosahovat běžné ceny obědového menu v lokalitě, které nabízejí veřejně přístupná soukromá stravovácí zařízení (v podstatě běžné restaurace).Tento postup také vyhláška o školním stravování přepokládá - § 5 odst. 3
- nabídněte, že byste mohla některé suroviny do jídelny přinést (typicky těstoviny).
- pokud by jídelna tvrdila, že vyhovění Vám bude znamenat, že by pak mohl požadovat individuální obědy pro své dítě každý rodič, vysvětlete, že každý ne, jen každý, jehož dítě má lékařsky doložené dietní - omezené stravování. Nebojte se připustit, že podobný požadavek jako Vy mohou mít následně i další rodiče, kteří např. nemají dostatek informací, či jen skutečně mají obavy z odlišnosti.  
 
Pracovníci školní jídelny nebudou nejspíše nakloněni takovému řešení, protože je to jednak skutečně práce navíc, jednak nejsou formálně povinni zajišťovat dietní stravu z důvody zdravotního omezení, ale hlavně se lidsky obávají, že by mohli chybovat. Pokuste se tuto jejich obavu rozplýlit vysvětlením, že podle laického návodu na přípravu jídla postupujete nejen vy, ale kdokoli, kdo synovi jídlo chystá. Ujistěte je také, že jejich obavám rozumíte, protože jste se sama musela velmi rychle během několika hodin naučit připravit jakoukoli stravu. Nicméně tím, že jim poskytnete laický návod, se snižuje riziko na minimum, prakticky se v podstatě vylučuje.
 
Pokud byste se však setkala s odmítnutím, nezbyde, než se pokusit dosáhnout řešení prostřenictvím vedení školy, případně zřizovatele. K tomu už však může být potřebné použít i následující formální právní argumentaci mimo vyhlášku o školním stravování:
- jídelna poskytuje službu a tu má poskytovat bez ohledu na to, zda má dítě zdravotní omezení či nikoli.
- tím, že vyhláška o školním stravování obsahuje možnost přípravy dietní stravy z důvodu zdravotního omezení a tím, že současně umožňuje stanovit školním kuchyním cenu za takovou stravu, je řečeno, že toto možné je a ten, kdo má takovou potřebu, má na druhé straně současně počítat s tím, že bude žádán o uhrazení adekvátní ceny, s čímž počítáte.
- tímto vyhláška nepřímo říká, že to není nemožné - pro školní jídelny je tak přímo právním předpisem řečeno, že nejde o nepřiměřenou zátěž, kterou by byly povinny na sebe brát a proto mohou dietní stravu připravovat.
- toto už je však terminologie antidiskrimimačního zákona, který výslovně zakazuje rozdílné (=méně příznivé) zacházení při poskytování služeb z důvodu zdravotního postižení - § 1, odst. 1  písm. j). Za zdravotní postižení však nepovažuje antidiskriminační zákon jen zdravotní stav, který vede k získání příspěvku na péči, ale takový stav, která podle poznatků lékařské vědy trvá déle než jeden rok - § 5 odst. 6. Tím, že je diagnóza syna považována za trvalou a “neléčitelnou”, je tato podmínka splněna (celý zákon viz zde - je krátký, má 12 paragrafů)
- pokuste se vysvětlit, že podle antidiskrimnačního zákona tak jde o nárok Vašeho syna, aby měl shodný přístup ke službě školního stravování jako ostatní děti bez dietního omezení s tím rozdílem, že školní jídelna je oprávněná požadovat přiměřenou úhradu nákladů na přípravu obědů.
- pokuste se také vysvětlit, že tím, že jde o zákonné právo, je jako poslední krok možné podat tzv. anitidiskriminační žalobu, což znamená, že to bude škola / někdo jiný, kdo bude soudu prokazovat, že dietní stravování ze zdravotních důvodů běžně poskytuje, pouze v případě Vašeho syna to není možné.
- zdůrazněte, že není v zájmu nikoho řešit stravování syna před soudem, naopak že jste připravena ke spolupráci s jídelnou a k vyšší úhradě za de facto individuálně připravované obědy.
 
Vzhledem k tomu, že je obecně známa spíše neochota školních jídelen toto poskytovat a protože jste naznačovala, že tak tomu je i v případě Vaší školní jídelny, je právě toto situace, kterou nebude schopna jídelna/škola dokázat, protože je dnes už jen statisticky nemožné, aby mezi několika sty dětmi od 6 do 15 let nebylo žádné bez dietního omezení. Praxe je taková, že tyto děti nejsou do školních jídelen buď ani přihlášeny, protože se rodiče obávají stigmatizace nejen svých dětí, nebo rodiče dětem do jídelen jídlo připravené podle diety nosí a jídelny zajišťují ohřev. Toto však považuje za minimum i ombudsman: “Umožnění přinést si z domu připravenou stravu a v době oběda si ji nechat ve školní jídelně ohřát a následně zkonzumovat je naplněním povinnosti školy zajistit rovné zacházení v oblasti stravování v nejnižší možné míře.“ (právní věta ze sp. zn. 197/2012/DIS) Tato minimální praxe však může některým rodičům vyhovovat. Z Vašeho dotazu je však jednoznačné, že Vám toto řešení nevyhovuje a ráda byste využila možnosti příravy dietní stravy přímo školní jídelnou. Formálně tak existuje možnost se svých práv domoci, ať už na základě lidské domluvy, či právní argumentace.
 
Přeji Vám, abyste byla co nejúspěšnější a aby i školní jídelna pochopila, že řešením není vždy jen donášení vlastních obědů. Proto Vám přeji hodně štěstí, odvahy a sil.
 
S úctou,
Veronika Doležilová

 

zavřít

Máte jiný dotaz?

Zapojte se do diskuze na našem Facebooku, nebo nám napište.