Rodice za inkluzi

uploads/aktuality/záhlaví/2015-01-30_Byznys-s-Romy.jpg

Byznys s Romy stále kvete

30. 1. 2015
Příběhy z praxe

V Lidových novinách vyšel dne 30. ledna článek o pokračující diskriminaci romských žáků, kteří jsou stále posíláni do praktických škol bez diagnózy lehké mentální postižení. Za Rodiče za inkluzi Jolana Šmarhovyčová.

Před devíti lety Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že Česko diskriminuje romské děti, když je posílá do zvláštní školy bez diagnózy lehkého mentálního postižení. Od té chvíle tlačí na české politiky,  by problém napravili. Ti sice zareagovali drobnou úpravou zákonů a pravidel, diskriminace dětí přesto nezmizela.

"Když jsem přišla se svojí dcerou k zápisu, automaticky ji zařadili do segregované romské třídy," vypráví svůj příběh mladá Romka Jolana Šmarhovyčová zOstravy. Nevzdala to, dceru přihlásila do jiné základní školy, kde chodí do třídy i s dětmi z majority. Jejímu vyprávění dnes naslouchají i další mámy malých romských školáků a ona se snaží dělat vše proto, aby je nestihl podobný osud.

Zapojila se do programu Rodiče za inkluzi, dlouhodobě spolupracuje s občanským sdružením Vzájemné soužití a radí romským rodinám, jak dostat jejich děti na běžné školy. Jen letos jich navštívila stovku.

"U zápisu si děti vedly výborně, pár jich bude mít odklad, ale ani jednomu nebyl doporučen přípravný ročník nebo praktická třída," usmívá se.

Při těchto návštěvách Šmarhovyčová zjistila, že romské rodiny často samy neumí rozlišovat mezi praktickou a základní školou. Přitom jsou to rodiče, kteří svým podpisem nakonec stvrzují, do které školy jejich dítě půjde. "Když jim to vysvětlím, jednoznačně chtějí, aby jejich dítě chodilo do běžné školy," říká.

Jenže jak je vlastně možné, že romské děti stále končí v praktických školách, pokud jim neporadí někdo takový, jako je Jolana? Obchodní příběh O tom, zda dítě zvládne běžnou školu, nebo naopak ne, spolurozhodují speciální pedagogická centra a  poradny, a taky ředitel školy, která dítě přijímá.

 "Jedním z hlavních faktorů, proč jsou znevýhodněné děti stále diskriminovány, je potřeba  aplnit ty židličky, které jsou v praktických školách," myslí si Jan Černý z  eziskovky Člověk v tísni. Organizace, pro kterou pracuje, působí v
čtyřiapadesáti městech Česka. V zásadě se snaží o to samé, co dnes dělá Jolana Šmarhovyčová, tedy připravit děti na zápis tak, aby poradny neměly důvod je označit za neschopné běžné školní docházky. Sám říká, že ve všech
čtyřiapadesáti městech existuje k budoucím školákům přesně tolik přístupů.

 "Je to i obchodní příběh ředitele praktické školy, který potřebujemít dostatek žáků, aby  e zaplatil školník, kantýna a učitelé. Pod nějakou úroveň počtu žáků nemá cenu tu školu provozovat," soudí. A protože škola dostane za "znevýhodněného" žáka  jednou tolik, co škola běžná, mají ředitelé tendenci získat těchto dětí co nejvíc. Aby jinde nezacláněly Jejich osud přitom leží právě v rukou pracovníků poraden, které na základě pohovorů s rodiči a testů zjišťují intelekt budoucích školáků.

 "Mnohé děti jsou dosud diagnostikovány jako lehce mentálně postižené, a jdou proto do praktické školy. Přitom nemusí jít vždy ,o problém v jejich hlavě', ale třeba jen o to, že doma neměly tužky, lepidlo a papír a neumí s nimi pracovat," myslí si Černý z Člověka v tísni.

Jinde to může být jiná klička. "Třeba v Kladně je to dané rozhodnutím politiků, že všechny děti z ubytoven budou chodit do jedné školy, aby nezacláněly na těch ostatních," odhaluje Černý další případ toho, jak vznikají segregované třídy.

Ministerstvo školství připravilo novelu, podle níž by podobné fauly nebyly možné. Říká, že děti, které potřebují pomoc, na ni mají nárok a nemusejí jít do praktické školy. Doprovodná vyhláška má stanovit podporu, která bude moci být dětem poskytnuta i v běžných školách. A přestože odborníci na začleňování dětí tentokrát ministru školství tleskají, přiznávají zároveň, že v systému přetrvají slabiny.

"Důležité je nakonec správní rozhodnutí ředitele školy. A jestli pro to má odborné podklady, v tom systému nikdo nezkoumá," varuje Černý před tou největší. Podotýká, že jediným odvolacím místem je Česká školní inspekce, ale i její kapacity a možnosti jsou omezené.

Ředitel praktické školy potřebuje mít dostatek žáků, aby se zaplatil školník, kantýna a učitelé.